Protože po svátcích je více než zdrávo vyjít na čerstvý vzduch a rozhýbat (v některých případech přejedené a přepité) tělo, vyrážíme každý rok 27.12. na tradiční Vánoční výlet. Cíle bývají různé, obvykle sledujeme tok Vltavy. Letos jsme se v tomto lehce mrazivém dni vydali do „Malé Paříže“, to jest na Petřín. Jaké to tedy bylo?
Po deváté hodině se všichni účastníci (až na mě) postupně sešli v cukrárně na náměstí, kde jim paní Korecká ochotně a s úsměvem vařila čaj, kávu a podávala různé dortíky a jiné dobroty. Kromě místních cyklistů dorazili také účastníci z Příbrami, Nového Bydžova, Krušných hor a Českých Budějovic. Dohromady nás bylo asi třicet. Někteří účastníci byli oděni v uniformách francouzské armády z dob Velké francouzské revoluce. Po společném fotografování se v deset hodin vyrazilo po levém břehu Vltavy až ke spodní stanici lanové dráhy na Petřín na Újezdě.
Protože bylo nutné dojet k lanovce včas, nedělalo se po cestě mnoho zastávek, na což jsem jako pozdější výletnice „dojela“ – peloton jsem s jazykem na vestě dohnala až u lanovky pár minut před odjezdem. Naštěstí!
Nahoře nás kromě právě vysvitnuvšího mrazivého slunce čekalo u Štefánikovy hvězdárny také vynikající občerstvení, s láskou připravené doprovodnou „motosekcí“. Za všeobecné pozornosti ostatních návštěvníků vrchu Petřína jsme se přesunuli k samotné zahradě u rozhledny a Pavilonu KČT s oblíbeným zrcadlovým bludištěm. Zde jsme měli domluvenou prohlídku s krátkým výkladem. Paní průvodkyně zřejmě ví o Petříně a jeho historii úplně všechno. Samozřejmě jsme také vyšplhali všech 290 schodů nahoru na rozhlednu, odkud se nám naskytl jeden z bezkonkurenčně nejhezčích výhledů na hlavní město.
Po několika nezbytných sérií fotografování jsme se vydali po lehce namrzlých cestách křižujících petřínské stráně pěkně dolů až na Újezd. Všichni to zvládli bez úhony a bez úrazu. Společně jsme projeli rušnými ulicemi Smíchova až k cyklostezce u Lihovaru a mohli se rozjet každý svým tempem zase zpátky na Zbraslav.
V Restauraci U Přístavu jsme spolu ještě naposledy poseděli, postupně porozmrzávali, občerstvili jsme se, popřáli si vše dobré do nového roku a pak vyrazil každý sám po vlastní ose zase domů.
Eva Popelková
Napište první komentář