Tak jsme jeli zasejc do tý Prahy. Zima jako prase a mha že na krok nevidíš.
Pardón.
Dovolte abych se představil. Jsem Pavel. Milovník starých jízdních kol. A také člen Podkrušnohorských velocipedistů z Ostrova u KV. A jedu tedy s ekipou stejně postižených kamarádů na vánoční jízdu Prahou kterou pořádá Veteran Bicycle Club Zbraslav.
Venkovní teplota -4C° a lezavá mlha. Pocitová teplota asi -20C° ale dobrá nálada a očekávání neviděného to zmírňuje .A taky huňaté šátky i rukavice. Po kapsách kumpánů je dostatečná zásoba placatek, takže asi nezmrzneme. V 9:oo ráno se ostatní spolky a nadrženci na jízdu v krutém mrazu kumulují u cukrárny na Zbraslavském náměstí. Hodím do sebe startovací čaj, nasadím dvojitého kulicha, rukavice a jedeme. Podél Vltavy do centra starého města. Už po pár metrech účastníkům tuhnou tváře. Holkám mizejí vrásky a drolí se rtěnky. Pánové s ojíněnými vousy vypadají jak Mikulášové.
Cirka po hodině jízdy přijíždíme na místo kde zanecháváme kola a teď už pěšky jdeme na Palackého náměstí. Na tramvaj! Na naší historickou tramvaj.
A opravdu v 11 hodin přijíždí dvou vozová krásná tramvaj. Je nás asi 85 takže někdo si sedne někdo postojí. Vtlačuji se do zadní části druhého vozu. Venku pořád -4C°. Uvnitř vozu se netopí ale dají se zavřít dveře. Takže paráda. Chytám se madla u stropu. Zazvoní zvonek a z lomozem odjíždíme z náměstí.
Z okna sleduji udivené a možná i závistivé pohledy turistů. Od úst i nosů nám všem jde pára a okna začínají se nám mlžiti. Vzduch náhle provoní vanilka se skořicí .To paní Magdalena Rettigová vyndala krabičku vánočního pečiva a nechává kolovat. Skupina pánů u zadního okna už vychutnává obsah placatky. Poznávám pana Frištenského, Eduarda Basse i Kupku. Vlastně ani nevidím díky zamlženým oknům kudyma jedeme, ale uvnitř vozu je docela příjemno. Trochu se pootočím, abych viděl i ostatní co s náma jedou. Pan Hrabal do mě šťouchne ať si taky vezmu trochu pečiva. Uzobnu vanilkový rohlíček a předávám dále panu Hrubínovi. Teď do mě šťouchnul z druhé strany pan Foglar. „Hele skaute“ máš si taky líznout . Prej to je ta jejich, domácí.!! A ukáže na skupinku u dveří. No joo. Fragner, Gočár a Honza Zázvorka. “Tak na vaše pánové!” Zahlaholím a dám si loka….SAKRA! Do krku mi zajede rozžhavenej drát a do očí slzy.
Slyším zvonění….
Otevírám oči….do dveří vstupuje pan nějakej Křižík. Trochu mladej oproti ostatním. A pusu nezavře. Povídá něco o tom proč ta tramvaj jede, o jednosměným a střídavým proudu. A že on to vymyslel.
A pak vstoupil průvodčí.
„Jízdenky prosím“ všichni ukazují, jen ten Křižík nemůže tu jeho najít.
„Mě je jedno že jste tu tramvaj navrhnul, lístek nemáte tak si vystupte” hřímá průvodčí “nebo zavolám polecajta!”
Ale to už brzdíme a vystupujeme opět na Palačáku.
Bereme kola z úschovny, jedno skupinové foto na schodech a hurá jedeme vstříc dalším zážitkům. Po pár kilometrech přijíždíme k našemu cíli. Jsme u první velocipedistické sochy, věnované bratrům Kohoutům. Krátká přednáška z úst náčelníka Šamárka k vzniku tohoto díla. Pak následně fotografování. Nezaujatí se bez ostychu vrhají na obžerstvení. Chleby mazané výpekem a sypané cibulí. To vše spláchnout horkým čajem. Delikatesa. A co dodat na závěr.
Nezmátla nás mlha!
Nezastavil mráz!
Takže když nám pan Bůh dá…
Přijedeme!
Příští rok
V tomhle počtu
Do tý vaší Prahy
Či Zbraslavi
ZAS.
Zdarec
Za spolek Podkrušnohorských velocipedistů
Pavel Křížek II.
Napište první komentář